Epodpis je informace, která se připojuje k elektronickým datům, aby identifikovala odesílatele příjemci.Podepsáno může být v podstatě cokoliv a to i bez nutného vytištění na papír. Cokoliv znamená třeba i obsah diskety, fotografie, přístupy k www serverům, emailová zpráva, přístupy do databáze apod.
Největším problémem byla ověřitelnost elektronického podpisu. Proto byl vytvořen tzv. digitální podpis, který umožňuje jednoznačnou identifikaci osoby. Digitální podpis je v podstatě spojením klasického elektronického podpisu s certifikátem zajišťujícím identitu člověka. Tak je zajištěno svázání podpisu s určitou osobou. K tomu, aby byl digitální podpis skutečně důvěryhodný, je dobré, aby byl certifikát ověřen třetí nezávislou osobou, která tak ručí za jeho pravost. Takovou instancí je právě certifikační autorita.
Do roku 2000 neexistoval v českém právním řádu předpis, který by umožňoval všeobecné využití elektronického podpisu a veškeré závažné záležitosti bylo nutné podepisovat klasickým způsobem. Přesto se však elektronický podpis používal, bylo však nutné každý takový vztah uzavřít smluvně. Revoluci přineslo přijetí zákona č.227/2000 Sb. o elektronickém podpisu. Ten zařadil elektronický podpis mezi možné varianty podpisů veškerých dokumentů.